Vážená autorko!

Tak už je to tady, schválili mi blog. Zase o krok blíž k dospělosti :) Nebo ne? Je pravda, že první co se mi vybaví když se řekne blog, je fialová stránka se stříbrnýma srdíčkama nebo hvězdičkama a fotky všech možnejch hollywoodskejch hvězd a u toho texty typu: Bože, já ho tak šíleně miluju! Je tak sladkej apod. Já na blogy zase až tak moc nejsem, jo, asi před třema lety sem si pravidelně četla blog jedný mojí kamarádky. Psala tam vtipný příběhy a básničky a já se vždycky těšila až tam přidá něco novýho, protože sem věděla, že se budu určitě smát. Ona je ta holčina totiž fakt vtipná :)

Tak mi napadá, že to asi neni nejlepší začátek, psát hned o tom, že je někdo vtipnej, protože pokud teď taky nezačnu bejt vtipná, tak si ten, kdo tohle bude číst řekne, že sem se na to psaní měla vykašlat a radši si blogy jenom číst :) Ale ne, tak to neni, já se budu snažit bejt vtipná a když mi to nepude, tak si pučim nějakej vtipnej citát, třeba z Cimrmana. Ten zabere vždycky. Teda u mě. To je taky důležitá poznámka, protože když chcete na nějakou situaci reagovat citátem z Cimrmanových her, tak by vaše okolí mělo ty hry znát! Ono totiž když je nezná, tak se smát nebude, i kdybyste ho třeba prosili. A naopak když narazíte na někoho o kom vůbec nevíte, že má stejnej smysl pro humor a propadl navíc stejnýmu fenoménu, je to víc než příjemný překvapení. Jednou jsem si asi třikrát telefonovala se zákazníkem, abych ho správně nasměrovala k nám do obchodu a on když potom přijel, tak mi mezi řečí povídá: "Co vy to máte v tom telefonu jako uvítací tón? To je z Dobytí severního pólu, že jo?" Když jsem kývla na souhlas, tak se nám oběma rozzářily oči, že si můžeme pokecat o něčem co známe. Pánovi bylo tak kolem šedesáti, měl už šedivý vousy, ale pokecali sme si jakoby nám bylo oběma zase dvacet. Zase dvacet, to protože mě už je 24, takže na dvacítku taky už jenom vzpomínam :) Ha, to byl vtip! Ehm, no tak dál. Jo, ale já si teď přetrhla nit. Co sem to jenom chtěla... No to nevadí, prostě sme si s pánem parádně popovídali. Vyměnili si svoje oblíbený citáty a já mu záviděla, že má doma hry ještě na starejch elpíčkách. Taková nostalgie, no, ale já bych si je stejnak neměla na čem pouštět. My máme doma totiž z těchhle starejch přístrojů jenom přehrávač na magnetický pásky a nemyslim tim kazety. Nevim jak se tomu nadává. Tati... Tak je to a teď pozor, utišíme se přátelé - Páskový magnetofon Tesla B101 Stereo. No a tim bych to zakončila:)