Recenze audioknihy: Michal Viewegh - Mafie v Praze

Myslím, že není potřeba Michala Viewegha dlouze představovat. Nemusíte být knihomolem, abyste tohle jméno znali. Zkuste si nahlas říct, co vás jako první napadne, když se vysloví jméno Michal Viewegh. U mě je to jasné – Báječná lé

X+

Jsem úplně normální občan České republiky, který politice nerozumí, ale rozhodně se mu nelíbí, co se tu v posledních letech děje a už vůbec nevím jak přispět k tomu, aby se to změnilo. Každou chvíli nám média hlásají o dalších korupčních aférách, nepovedených stavebních zakázkách, útěcích nebo zatčeních více či méně důležitých podnikatelů, politiků nebo jiných veřejně činných osob. Prostý a nezasvěcený člověk nemá šanci vidět v tom víc než co je nám předloženo, o spojitostech mezi jistými lidmi se můžeme jen domýšlet.

Když se mi do rukou, obrazně řečeno, dostala audiokniha Michala Viewegha Mafie v Praze, byla jsem zvědavá, jaká bude. Nemůžu ale říct, že bych po ní okamžitě skočila a „zhltla“ ji na jeden poslech. Mám Viewegha ráda, ale z mě dosud neznámého důvodu se k jeho příběhům musím propracovat – vyčkat na správnou náladu. Možná to znáte – dostanete dárkem např. knížku, máte radost, protože jste ji chtěli, vystavíte si jí do knihovny, chodíte kolem ní denně, ale číst ji začnete až po dlouhých měsících. Pár dní jsem proto přítomnost audioknihy ve svém počítači ignorovala až jednou večer jsem si ji přetáhla do iPodu a opravdu jsem se těšila na ráno, až si ji cestou do práce pustím. Druhý den ovšem přišlo zklamání. Mafie v Praze mě nebavila. Asi to bylo tím, že jsem se trochu hůř orientovala v tom kdo je kdo a dalším důvodem byl snad i fakt, že jsem se také hned snažila hledat podobnosti postav s reálnými představiteli ČR.
Nějakou dobu trvalo než jsem si ve jménech a ději udělala pořádek, ale musím přiznat, že potom to stálo za to. Při každé zmíněné podobnosti té či oné postavy s člověkem reálným jsem se docela bavila. Úsměv na tváři se dostavil hned, když jsem slyšela jméno ministra vnitra Stanislava Langrosse, bývalého železničáře se zájmem v pořizování nemovitostí na Floridě nebo lobbisty Darka Balíka či televizního moderátora přezdívaného Kokta, který si později také začal budovat kariéru vrcholného politika.
S každou další kapitolou jsem se stále víc a víc začala zajímat o příští události a snad jsem i chvílemi s postavami žila v jednom městě, prožívala jejich pátrání, fandila jim v boji proti nepřátelům, zaradovala jsem se pokaždé když nezkorumpovaný plukovník přišel na další špinavý plán svých úplatných kolegů a úpěnlivě jsem čekala jak a na koho mafiáni udeří tentokrát a zda se jim nakonec přece jen podaří „postarat se“ o nepohodlného svědka, který jim může pěkně zavařit.
V tomhle všem mi byl po celou dobu průvodcem podmanivý hlas Jiřího Dvořáka, se kterým jsem zpočátku měla trochu problém. Po několika kapitolách jsem ale musela uznat, že právě tento herec byl dobrou volbou a zodpovědně se popral s nelehkým úkolem, a sice pouze hlasem vystihnout chování široké škály lidských povah – od vyděšeného muže, kterému nezbývá víc než týden života přes mladou zklamanou ženu až po chladnokrevného vraha.

To, jestli uvěříme, že příběhy podobné audioknize Mafie v Praze, mohou být i realitou, stejně jako zákulisní praktiky a vedoucí postavení mafie na české politické scéně, je čistě na každém z nás. Za sebe bych velmi ráda věřila, že jde o naprosto vymyšlené sci-fi a nic ze zmíněného vyprávění se ve skutečnosti nemůže v demokratickém státě dít. Bohužel se mi to nedaří.

Závěrem tedy mohu říct, že i přes počáteční rozpačité seznamování s příběhem jsem si ho nakonec vychutnala a opravdu jsem hltala každé slovo. No a tak to přeci ve správné knize má být, ne? Že vás vtáhne do děje a vy se všemi postavami prožíváte jejich osudy.