Recenze audioknihy: Jan Werich & Jana Werichová - Táto, povídej

Rozhovory otce a dcery slavného jména vyšly poprvé v roce 1971 na 2 LP deskách. Nyní je Supraphon vydal jako audioknihu i s dříve nezveřejněnými nahrávkami. O to víc mě poslech tohoto legendárního záznamu nazvaného: „Tát

X+Obal audioknihy Táto, povídej zdroj:Audiotéka.cz

Jana Wericha jsem vždycky vnímala jako velice důležitou postavu naší kultury a velmi moudrého muže, jehož humor je mi navíc blízký. A protože se o lidech ráda dozvídám „zákulisní“ historky, jevila se tato audiokniha jako ideální příležitost dozvědět se o vztahu mezi Voskovcem a Werichem, začátcích Osvobozeného divadla nebo o sžívání s cizí kulturou po emigraci.

O tomhle všem a mnohém dalším totiž vypráví Jan Werich své dceři Janě během více jak osmihodinové nahrávky.

Nouze tu není ani o úsměvné příhody. Neodpustím si zmínku o té, kterou bych pracovně nazvala Předčasný porod. A myslím, že charakterizuje celou podstatu tvorby pánů V+W, a sice: Bavit se až se za břicho budete popadat.

Jde o historku, kdy se na představení jedna z divaček rozesmála tak, až z toho předčasně porodila a Werich svým typickým humorem dodává: „Ona šla do divadla, koupila si jeden lístek a dva šli odtamtud, čili ona měla za poloviční cenu, ten lístek. To mě dost mrzelo.“

Ve vyprávění mne ale zaujaly také výrazy, které Jan Werich používá a které se mi zalíbily natolik, že je nejspíš začnu také užívat. Jedním z nich je „legracista“ – pojmenování člověka, který nejen, že legraci má rád, ale sám ji také vymýšlí. Nebo „trága“ čili tragédie. Také „namíchanej“ jako synonymum pro naštvanej či namíchnutej. A nakonec „blbostě“ a „nesmysle“, což prý hojně používala Werichova manželka Zdena.

V půlce audioknížky jsem si udělala poslechovou pauzu (kromě jiných, samozřejmě, protože 8 hodin 49 minut bych na jeden „zátah“ opravdu nedala), abych si na internetu našla informace o Janě Werichové – Kvapilové. Moc jsem toho o ní nevěděla, vybavuji si ji jen v Uspořené libře, kde si po boku svého tatínka a Jiřího Sováka zahrála poštovní úřednici. Ono se toho o ní obecně moc neví a proto mě docela překvapil článek pana Ondřeje Suchého, který jsem na internetu našla. Píše se tu o problematickém vztahu mezi Janou a jejím otcem a také o celoživotní snaze nezklamat slavné a vážené jméno, jež jí bylo dáno do vínku. Ačkoliv se snažila prorazit jako herečka, spíše se uplatnila jako překladatelka. Po emigraci rodičů totiž až do svých deseti let žila v USA. Pro televizi přeložila například již výše zmíněnou Uspořenou libru. Ale to jsem odbočila.

K audioknize Táto, povídej bych ještě chtěla říct, že není jen vyprávěním o divadle, filmech, známých českých i zahraničních umělcích, ale je také obrazem tehdejších poměrů nejen v naší vlasti, ale také např. ve Francii či Americe. Je předáním Werichovy léty sbírané moudrosti a nadhledu, který neustále oslovuje další a další generace. Ne náhodou dnes můžete některé z jeho citátů slyšet nebo vidět v běžném životě. Mnohé pro svou pravdivost a vtip zlidověly. Já si třeba z této audioknížky budu pamatovat tento výrok: „Co se člověku nikdy nedá vzít? Kvalita. Ať už morální nebo umělecká.“

Pro Vás, kteří stále váháte s poslechem, musím říct, že se opravdu ochuzujete o krásný zážitek. Strávila jsem s Janem a Janou Werichovými velice příjemné chvíle a i ten úklid mi při poslechu utekl mnohem rychleji ;) Navíc jsem se dozvěděla spoustu zajímavých informací o naší historii a životě v minulém století. Díky, pane Werichu!