Teď je Bridget zpátky a má pro nás zase jeden ze svých popsaných deníků. No, a abychom ho nemuseli číst, protože to moc nestíháme, že ano, dokonce nám ho do audioknižní podoby namluvila její česká kamarádka Martina Hudečková, což je super, protože kdyby se toho neujala ona, tak snad ani nemělo cenu audioknížku natáčet.
Ale zpátky k Bridget. Vždyť víte, její život rozhodně není nudnej nebo stereotypní, takže se máte na co těšit. Kromě toho, že je vdaná a má dvě děti, se jí v minulém roce stala spousta příhod, které si poznamenala a se kterými se chce podělit - některé jsou vtipné, některé míň. Ale takovej je holt život.
Musím říct, že její nezaměnitelný způsob vyprávění mě opět dostal. Třeba popisování toho, když děti domů přinesly vši a jak se jich celá rodinka pěkně zbavovala. Sama jsem se přistihla, jak se při téhle kapitole škrábu na hlavě, ale určitě jsem si to jen vsugerovala. No, i když, teď se škrábu zase, což je divný.
Taky s přibývajícím věkem Bridget řeší samozřejmě úplně jiné problémy než dřív. Teď je problém třeba to, že když jde na rande s mladším chlapem, tak je jí trapné nasadit si brýle na čtení, ale bez nich si zase nepřečte jídelní lístek. A teď, babo, raď!
Víc k obsahu prozrazovat nebudu, protože je lepší být překvapený z netušeného, než zdrcený z reality, která se tak diametrálně liší od toho, co jste si přečetli. Třeba se Vám to vůbec nebude líbit, to se taky může stát, ale dokud si to neposlechnete, tak to nezjistíte.
Audioknížku byste neměli přehlídnout, má stejný obal jako kniha tištěná a na ní jste reklamu už určitě někde zahlédli, v metru, autobuse, tramvaji, televizi, novinách, internetu nebo cereáliích. No, na těch asi ne, já je moc nejim, tak nevim...
Jednotlivé kapitoly uvozuje nebo ukončuje hudba, ta mi popravdě občas vadila. Myslím si, že ne vždycky se vybraný zvuk k dané kapitole hodil. Ale třeba je tam jedna speciální melodie, která uvozuje ty smutnější části příběhu a ta mi tam sedí. Ale taky jsem si na ni musela zvyknout.
Tak a to by za mě bylo všechno, u téhle audioknížky je zbytečné se moc rozepisovat. Ale ještě pár slov závěrem. Musím se přiznat - nemám ráda třetí díly obecně a je jedno jestli je to kniha nebo film – první díl bývá skvělý, má obrovský úspěch, oblíbí si ho velké množství čtenářů, diváků, posluchačů... Následuje díl druhý, který navazuje na úspěch svého předchůdce a ano, uznávám, i díl druhý může být dobrý, ale málokdy je skvělý. Ale problém nastává s dílem třetím. Ziskuchtiví nakladatelé, producenti, filmaři a já nevím, kdo ještě, se snaží z oblíbeného tématu vytřískat co nejvíc, ovšem výsledek bývá spíš trapný než povedený.
Přesně ten samý pocit jsem měla, když jsem zjistila, že vyšel třetí díl Deníku Bridget Jones. Ale stejně sem byla zvědavá co víc nám na Bridget může prozradit její deník. Dneska můžu říct, že žádnej velkej průšvih se nekoná. Bridget je chvílemi opravdu láskou šílená a je to pořád ta praštěná holka, kterou známe. Už to není taková sranda jako kdysi, některé pasáže si vyžádaly i pár slz ale při některých jsem se opravdu od srdce zasmála. Takovej ten ukázkovej příběh, kde je všechno – radost, smích, láska, ale i napětí nebo smrt. Kdo Bridget zná a má ji rád, tomu se bude v pořadí již třetí deník líbit. Kdo Bridget nemusí, tak ať to nečte a nepomlouvá, že jo!