Arnošta Goldflama znám z pár filmů a seriálů, ve kterých hrál spíše menší role. Vždycky jsem ho měla ráda, ale nikdy jsem od něj nečetla žádnou knížku, až teď. I když já jí vlastně nečetla, rovnou jsem si jí nechala převyprávět.
X+Obal audioknihy
Tatínek není k zahození jsou vlastně pohádky. Nebo pohádkové příběhy, pro malé i velké. A i když se už řadím mezi ty velké, užívala jsem si je jako malá, dokonce víc než jednou a myslím, že se k nim zase brzo vrátím.
Jsou netradiční, ale o to víc roztomilé. Čemuž nahrává i fakt, že audioknížku načetl sám pan Goldflam. Hrozně mě bavilo ho poslouchat, jeho hlas je sám o sobě zajímavý a co teprve když se mění podle právě popisovaných postav od maminky přes draka až třeba po mimozemšťana.
Každý z pěti příběhů je originální a vlastně úplně obyčejný. Mohli jsme ho zažít všichni, ale vlastně by nás nikdy nenapadlo, že by to nakonec mohlo dopadnout právě tak jako tady. No a to je asi ten důvod proč si nás „tatínkovy“ příhody získají a můžeme je poslouchat zas a znovu.
Zaujalo mě pojetí hlavních postav, nebudu samozřejmě prozrazovat o co jde, ale myslím, že stačí, když přiznám, že prvotní překvapení okamžitě vystřídal úsměv.
Asi protože už je to nějaký ten pátek co jsem naposledy četla pohádku, překvapila mě také citově zabarvená slova jako „jazyčisko“ nebo výrazy jako "hrdina - prdina" ale i ta sem skvěle zapadají a dodávají vyprávění ten správný „šmrnc“, stejně jako hudba a zvuky, které vytvářejí podkres podle právě popisované situace.
Chystám se audioknížku Tatínek není k zahození pustit také svým synovcům a neteři, mám sice trochu obavu z jejich reakce, protože přece jenom už s nimi začíná „mlátit puberta“, ale myslím, že i tak je bude vyprávění bavit. No, spíš v to doufám. Chtěla bych totiž, aby si užili to nadšení jaké jsem prožívala já, když jsem se zaposlouchala poprvé.
A ještě poznámka nakonec - pokud se stále rozmýšlíte nad poslechem, možná by Vás zajímalo, že Arnošt Goldflam získal za "Tatínka" cenu Magnesia Litera za nejlepší knihu pro děti a mládež pro rok 2005.
